pohádka o červené karkulce

O Červené Karkulce



Byla jednou jedna hodná holčička. Říkali jí Červená Karkulka, protože pořád nosila červený kabátek s kapucí. 
Dnes si chystá svůj košíček. Její maminka právě peče koláče pro babičku, která onemocněla. Bydlí na opačném konci lesa a Červená Karkulka jí koláče zanese.
Maminka vyprovází Červenou Karkulku až k brance.
Volá na ni, aby se cestou nikde nezastavovala a vrátila se domů, dřív než se setmí.
S košíčkem přes ruku si Červená Karkulka vesele vykračuje k babičce.
"Určitě bude mít radost," říká si.
V lese spatří dřevorubce." Pozdravuj ode mne babičku," volá na ni, "a cestou se nikde
nezastavuj!"
Na rozcestí potkala Červená Karkulka vlka.
"Kampak jdeš, Karkulko?"
"Jdu k babičce."
Vlk věděl, že babička je nemocná, a rozhodl se, že Červenou Karkulku předběhne...
Klepe na dveře: Ťuk, ťuk, ťuk! "Kdo je tam?"
Vlk změněným hlasem povídá: "To jsem já, Červená Karkulka."
"Odsuň závoru a otevři si dveře."
Vlk skočí dovnitř a babičku sežere.
Brzy nato přijde Červená Karkulka. "Babičko, jaké máte veliké uši!"
"To proto, abych tě lépe slyšela!"
Vlk zase změnil hlas. "A jaké máte veliké oči!" povídá znovu Karkulka.
"To proto, abych tě lépe viděla."
 "A jaké máte veliké zuby!" diví se Karkulka.
"To proto, abych tě mohl lépe sežrat!"
Červená Karkulka vyběhne z domku do lesa a křičí: "Pomóc! Vlk mě chce sežrat!"
Dřevorubec uslyšel její volání, hned přiběhl a vlka zabil jediným úderem sekery.
Potom mu nožem rozpáral břicho.
Babička byla velmi šťastná, že ji vysvobodili, a dřevorubec ji rychle odnesl zpátky
do postele. Ale Červená Karkulka byla pořádně vystrašená!
Dřevorubec a Červená Karkulka se posadili k babiččině posteli, všichni se pustili 
do dobrých koláčů a na zlého vlka přitom rychle zapomněli.

http://piksle.blogspot.cz/2013/04/svatecni-domaci-kolace-domaci-pekarna.html