pohádka o honzovi

Josef Lada

Pohádka o Honzovi

V malé chaloupce, vystrčené až na samý konec vesnice, žila vdova Krejcárková se synem Honzou. Honza už byl velký klacek a silný hromotluk, ale přitom byl líný jako stará čepice. Celé dny se jen válel za kamny a jen někdy matce přinesl vodu ze studny a naštípal trochu dříví. A dál se ze vsi nedostal než na pole za chaloupku a do blízkého lesíka, a tak byl živ celé roky v klidu a pohodlí.
Ale jednou přišla matka odněkud z návštěvy a celá udýchaná vypravovala Honzovi rozčileným hlasem, že se ztratila královská princezna. A starostovi prý přišlo už z královského zámku nařízení, aby dal vybubnovat, že se všichni mladí muži vyzývají, aby se pokusili princeznu najít a vysvobodit, že ji za odměnu dostanou za manželku a půl království k tomu zádavkem.

"To by bylo něco pro nás, Honzíčku, kdybys tu princeznu našel a vysvobodil. Půl království tady ve vsi nemá nikdo a královskou princeznu za manželku taky ne! Což kdyby se zrovna tobě povedlo princeznu najít a vysvobodit? Jen se o to, Honzíčku, taky pokus a nic se neboj! Já ti upeču na cestu ranec buchet,
http://piksle.blogspot.cz/2013/05/honzovy-buchty.html
 a než je sníš, tak jistě už princeznu najdeš. Ale to musíš slézt z pece, přistrojit se a odejít hodně daleko do světa, protože kdo ví, kam až čert tu princeznu odnesl!"

Tak pobízela panímáma Krejcárková svého syna Honzu k hrdinské výpravě, ale tomu se moc nechtělo. A dal si říci až teprve po dlouhých domluvách a když mu matka slíbila, že mu uvaří velký hrnec nastavované kaše hned, jak se vrátí domů s vysvobozenou princeznou.
Slezl tedy z pece, přistrojil se do nových šatů, do rance si nacpal povidlových buchet a vyšel z chaloupky. Ale na dvoře se ještě rozmýšlel, má-li opravdu jít nebo se má  vrátit, a byl by to snad udělal, kdyby mu dobrá maminka nebyla domluvila, že už jistě všichni hoši a děvčata ve vsi se dívají, jak také on jde hledat a vysvobodit princeznu.

Vykročil tedy pomalu na cestu do světa. Maminka ho vyprovodila na náves a věrný pes Voříšek za ním běžel až na konec vesnice. Tam ještě zavrtěl Honzovi ocasem na pozdrav a utíkal zpátky zase hlídat chaloupku. Honza šel dál polní cestou, ale tuze nepospíchal. Šel co noha nohu mine, a když došel za chvilku pod malý kopeček, usedl na kámen, aby si odpočinul. Přitom se ohlédl zpátky k vesnici, a když ji už neuviděl, tak si řekl: "Pro krýlepána - to už musím bejt daleko! A to se teda musím dát do těch buchet, abych už taky ňák začal tu princeznu hledat a vysvobozovat!"

Pustil se tedy s chutí hned do buchet, a když dojedl poslední, zabručel zklamaně: "No  tak vida! Já už mám buchty snědený a princezna nikde! Ale já tedy na ni čekat zbytečně nebudu! To mě ani nenapadne a kdo ví, jestli nejni už dávno vysvobozená! Seberu se a vrátím se zase ze světa domů!" Když se přiloudal domů, našel dveře uzavřeny, protože maminka zatím odešla do lesa. Ale věrný pes Voříšek začal na Honzu radostně skákat, jako by ho neviděl kdovíjak dlouho.
A Honza - dojat tím uvítáním - hladil Voříška po hlavě a pohnutým hlasem k němu promlouval: "Hodný Voříšek, hodný! Moc hodný! Von mě, chudinka, ještě poznal!"

pohádka o líném honzovi
http://www.pohadkar.cz/pohadka/o-linem-honzovi/